Symboly obce

Obecní symboly jsou předmětem právní ochrany, kterou jim zaručuje akt oficiálního udělení předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Obecní úřady mohou vydat vyhlášku o podmínkách užívání obecních symbolů, která vymezí kdo, kde, kdy, jak, v jaké podobě a za jakých dalších podmínek může znak, prapor a pečeť obce používat. Obec může požadovat od druhých subjektů za používání úhradu, stejně jako sankcionovat užívání neoprávněné, nevhodné a nesprávné.

IKONOGRAFIE

 Znak obce Staré Ždánice (kresba Jan Oulík)

Znak obci Staré Ždánice byl údajně udělen císařem Františkem Josefem I. 15. února 1915. Kompendium české komunální heraldiky z roku 1985 od Jiřího Čarka znak Starých Ždánic nezná. V obci samotné se však uvedené udělení traduje užíváním obecního razítka se znamením odpovídajícímu udělenému znaku. Dosud poznané informace o jeho podobě se opírají o článek Karla Lišky a Zdeňka Bartáka, Znamení kohouta v městské heraldice, uvedený v Listech Genealogické a heraldické společnosti v Praze z roku 1978. Tam je uvedený následující text: „Staré Ždánice byly jedinou obcí v Rakousko-Uhersku, která se mohla honosit obecním znakem. Listina císaře Františka Josefa I. z 15. 2. 1915 uvádí: „Po žádosti udělujeme tímto obci Starým Ždánicům povolení, aby používala obecního znaku, jenž jest v této listině barvami umělecky znázorněn a takto popsán: Na štítu stříbrné barvy stojí na zelené travnaté půdě černý, červeně vyzbrojený kohout, za nímž se vznáší přirozený strom. Štít obklopuje obruba barvy bronzové. Za příčinou legitimace o tomto oprávnění ke znaku vyhotovuje se tato listina“. Znak byl údajně inspirován erbem Vanišů ze Ždánic, kteří se v držení vsi připomínají ve XIV. století.

Znak obce Staré Ždánice (kresba Miroslav Klimpl)

POPIS ZNAKU

Znak obce Staré Ždánice  (kresba Stanislav Kasík)

Popis znaku obce Staré Ždánice: Ve stříbrném štítě na zelené půdě stojí černý kohout s červenou zbrojí a za ním rostoucí listnatý strom v přirozené barvě.

K podobě znaku lze poznamenat, že bronzová obruba je zbytným doplňkem, který není integrující součástí jakéhokoliv znaku ve smyslu povinnosti „hlasit je“ v popisu. Znak bez obruby v intencích heraldických pravidel není jiným znakem. Jde stále o stejný znak nošený shodným subjektem. Zde je nezbytně nutné si uvědomit, že každý znak je dán především popisem a nikoliv vyobrazením. Proto také v souhlase s Liškovou citací „znakového privilegia“ je třeba kohouta postavit oběma nohama na zem, protože tak odpovídá pojmu „stojí“. Tak jak je nakreslen Janem Oulíkem, či Miroslavem Klimplem, odpovídá termínu „kráčející“, resp. „vykračující“. Strom nepochybně roste ze stejného trávníku, na kterém stojí i kohout. O stromu nelze říci jakého je druhu, proto i zobrazení musí být zcela obecné. Z Liškova popisu vyplývá, že v patě štítu je „půda“, resp. trávník. Oulík nakreslil v tomto případě znak správně. Nikoliv však Klimpl, který použil vrchu.

POPIS PRAPORU

Podoba praporu odpovídá popisu: List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a zelený, v poměru 3 : 1. V žerďové polovině na zeleném pruhu černý kohout s červenou zbrojí, za ním zelený listnatý strom s hnědým kmenem. Prapor se shoduje se znakem.

Autor návrhu: Stanislav Kasík z Roudnice nad Labem